Čiko, Kuna Čikuna, Sfiňka
Čikův příběh pro nás začíná přibližně v květnu 2008. To jsem si ho poprvé všimla na stránkách Brněnského útulku městské policie. Mohl sice začít už 23.3.2008 kdy se dostal do útulku, ale to mne evidentně ještě neoslovil, asi měl divnou fotku. 276/2008 alias Chlapeček se v útulku držel déle a déle, čas od času jsem na něj koukla na stránkách a zjistila, že si stále nenašel nikoho, kdo by mu chtěl dát nový domov. Až jsem začala uvažovat nad tím, že by se mohl nastěhovat k nám. Podle všeho musí mít nějaký problém, jinak by byl tak "roztomilý" pejsek už určitě doma.
Když byl v dubnu 2009 v útulku den otevřených dveří, šla jsem se tam s kamarádkou podívat a říkala si, že krom jiných se podívám i na tohoto pejska. Prošly jsme kolem všech kotců, ale Čika a ještě mnoho psů, co byli na stránkách, jsme neviděly. Tak jsem se na některé zeptala, jednoho jsem prostě nepoznala, na fotce vypadal úplně jinak než v reálu. Jedna fenečka, deprivantka, se tak bála, že byla zalezlá, aby ji náhodou někdo koutkem oka nespatřil. No a 276/2008 byl jako několik dalších pejsků zavřený ve vnitřních kotcích, protože to byl velký agresor. :o) Dámy my ho nebyly ochotné ukázat, a tak jsem je ani nepřemlouvala, když tam měly tolik lidí. Myšlenku na dalšího psa, byť pidipsa, jsem zapudila a přála pejskovi nové hodné páníky.
Čas plynul dále a pejsek byl stále v útulku. Když byl v útulku už téměř dva roky, začal ve mně zase hlodat červík. Napadlo mne, že takovýto starý pejsek by se po uklidnění mohl hodit k přítelově babičce. Už delší dobu říkala, že je jí na chalupě samotné smutno, a jak to bylo fajn, když tam měla Jessy. Tak jsem se na něj šla podívat znovu. Tentokrát už jsem se nechtěla nechat a také nenechala odbít. Když jsem paní v útulku řekla, o kterého pejska mám zájem, zarazila se a zeptala, co od něj očekávám. Má odpověď, že vlastně nic, ji vcelku uzemnila, ale zároveň potěšila. Vysvětlila mi, jaký je to veliký darebák, kousavec a vůbec náladové psisko a poté se mne zeptala, jestli ho tedy chci vidět. Řekla jsem: "Jestli je to možné, tak ano." Paní mi znovu vysvětlila, jak hrozný pejsek je, a že z něho nikdy nebude mazlík. Jestli ho chci stále vidět. Na mou odpověď ano, řekla: "Tak já Vám ho tedy dovedu, jestli mne nepokouše."
Nepokousal, a tak přišel na vodítku se škrtícím obojkem pro dvakrát většího psa. :o) Paní mne poučila, že pejska rozhodně nemám pouštět z vodítka, že na něj nemám sahat, aby mě nepokousal, a vůbec ho nemám svým chováním provokovat. 'Vlastně by bylo lepší, na něj ani nekoukat.' :oD Chlapeček se na procházce choval naprosto vzorně. Prostě milý pes s lehce vysokým egem, což dával najevo svým častým a významným značkováním a následným hrabáním. V některých situacích se zase jevil nejistý. Nebyl problém si ho pohladit, spíš se ho poté zbavit, mazlil se velmi vášnivým a překotným způsobem. Chlapečka jsem vracela se slovy: "Dnes Vám ho tu ještě nechám, musí o něm ještě říct příteli."
Z plánovaných 14. dní na rozmyšlenou se vyklubaly tři týdny. O víkendech bylo stále něco na práci, kde by se takový zlobivec nehodil, až jsem přišla na to, že takto bysme mohli čekat až do podzimu. Když jsem se znovu objevila v útulku byla tam stejná paní a ptala se mne o kterého pejska bych měla zájem. Vzpomněla si, že už jsem tam byla za Chlapečkem, ale nepředpokládala, že bych tam mohla přijít opravdu pro něj. Vyplnily jsme předávací dokumenty a s Chlapečkem vyrazili k domovu. Jméno se mi opravdu nelíbilo, tak jsme mu dali nové: Čiko dle postavičky křečka z kresleného seriálu "Willy Fog, cesta kolem světa za 80 dnů".